Život v naší cele

Dopsala jsem maminčinu vzpomínku na Terezín. Od té doby už uplynulo přes šedesát let, vzpomínku ale psala krátce po návratu domů. Psala bez nenávisti, vzpomínala hlavně ty lepší věci – na soudržnost, vzájemnou pomoc, snahu udržet si svou úroveň a důstojnost – všech, se kterými byla zavřená. A je tak dobře patrná její osobnost: absolutní skromnost, nenáročnost, trpělivost, laskavost, optimismus, umění přizpůsobit se i nejhorší situaci – to vše vrozené i dané výchovou a celým kouzelným rodinným prostředím. Kéž by, maminko, Tvoje geny pokračovaly i v nás a našich dětech! V Praze 27.ledna 2008, Hanka Dvořáková